Není vůbec lehký bejt millennial! V každý generaci na nás čekaj nástrahy a i přesto, že nemusíme dealovat s válkou, socialismem nebo epidemií lepry jednoduchý to zrovna není…

Většinou trvá hodiny než se zvládnete najíst! Ano, jídlo bylo naposled jednoduchý v roce 1994. Než si vyberete idealní trendy místo, kde obstojně vaří a nemáte pocit, že v ceně jídla je započítanej i stůl a půlka barmana musíte myslet dostatečně dopředu, protože bez rezervace si v pátek nesednete ani v parku u Hlaváku. Tyhle rezervace jsou tak celkově něco co mě baví… většinou totiž v pondělí nevím kdy přesně budu mít v pátek hlad.

Když už se dostanete do nějaký restaurace a přinesou to vysněný jídlo nastává fáze dvě: focení!

Jíst teplý jídlo is so 2002! A tak nastavujete, fotíte a posouváte dokud to není #foodporn fotka. Jistě, dneska je každej foodblogger a nebo milovník foursquare a yelp.

Myslíte, že vaření doma je nějakej únik? Nikdy! a poděkujte lidem z Pinterestu, který i z nakrájenýho banánu udělaj několika hodinovej proces a zapojíte dekorace který si musíte pořídit z Dánska nebo DIY několik měsíců předem.

Být venku bez pořádný #ootd fotky je jakoby jste seděli doma a z hledání cool místa, který se vám hodí do feedu se pomalu stává hunger games. S kámošema jste venku hlavně proto aby vám měl kdo udělat fotku(čti par set v podstatě stejných fotek) a zastaví vás až hlášení, že kapacita vašeho iPhonu je plná a vy litujete, že jste si nekoupili tu 256GB verzi. Je nejvyšší čas jít protože baterka je na 3% a v letovým režimu vám to vydrží tak akorát na poslouchání hudby cestou domů.

Těch 15 minut bez Instagramu se zdálo jako 15 let v thajským vězení… Vlastně je to fuk, co se tam stalo, ale vy máte přece cool fotku, kterou musíte sharovat. Taky je fuk co na tý fotce je, protože facetune, Darkroom, Lightroom, Snapseed, VSCO a kapku toho Instagram filtru udělá cokoli z čehokoli. Nahráváte fotku a v duši se modlíte ať máte ty správný hashtagy a dobrej čas, kdy se zalíbíte Instagram algoritmu… během pár minut vidíte, jak je váš engagement v prdeli a vaše fotka je pohřbena.

Chce se vám brečet, ale máte ještě dobrý světlo na selfíčko a pár těch snapchatů se psem na hlavě nebo zubama místo očí(mimochodem bych chtěl asi vážně chodit na meetingy v office Snapchatu, nějak si nedovedu představit business meeting, kde řěší, jak vám místo hlavy udělat hovno).

Ještě jeden flatlay na dobrou noc a jdete do postele, kde sledujete co influenceři celýho světa sharujou a co vlastně ještě ani netušíte, že budete potřebovat.

Když už si tak hrajete s filtrama protože musíte být ready na ráno a #wokeuplikethis a taky #nofilter těšíte se na Starbucks protože na internetu není nikdy dost fotek bílejch kelímků se zeleným logem…

V noci se vám zdá o jednom z vašich ex a o tom jaký outfit si vemete na sebe na brunch, kterej máte za několik dní a kde máte rezervaci – bude to určitě cool protože tam dělaj nejlepší chiapuding v Praze. Párkrát vás probudí noční můra o tom, že ta kráva co sedí v práci nebo ve škole vedle vás dostala za ten hroznej outfit a blbej filtr víc liků.

Život je prostě těžkej a teď mi ta lepra ani nepříjde jako to nejhorší…